O nástroji profi-air PLAN
Software profi-air PLAN od společnosti FRÄNKISCHE představuje bezplatný plánovací nástroj pro vytváření koncepcí větrání. Nástroj profi-air PLAN vám jako projektantům, architektům, montážníkům nebo energetickým poradcům pomůže během několika minut dimenzovat větrací systémy profi-air tak, aby odpovídaly normě DIN 1946-6 (vydání 12/2019).
Po zadání údajů o budově software posoudí, zda je, nebo není nutné přistoupit k technickým opatřením týkajícím se větrání. Ze zadaných údajů se okamžitě vytvoří potřebná koncepce větrání dle normy DIN 1946-6 a program automaticky navrhne vhodná větrací zařízení a odpovídající příslušenství ze sortimentu profi-air společnosti FRÄNKISCHE. Díky tomu můžete snadno a rychle sestavit vhodný systém.
Na závěr vám nástroj profi-air PLAN zobrazí celkové produktové řešení. Na konci procesu plánování je možné vytvořit zprávu, která nejenže přehledně shrnuje všechny důležité údaje, ale volitelně obsahuje také výkaz prací (seznam výkonů) a schéma potrubí. (Zvolit lze také data ve formátech .pdf, .xlsx nebo GAEB.)
O normě DIN 1946-6 (12/2019)
Norma DIN 1946-6 uvádí možnosti řešení sloužící k zajištění dostatečné výměny vzduchu v obytných budovách a stanoví tak požadavky na větrání obytných budov v novostavbách nebo při rekonstrukcích. Platí pro přirozené i nucené větrání (pomocí ventilátorů) obytných prostor a skupin místností (užitných jednotek) s obdobným způsobem využití a specifikuje požadavky na projektování, instalaci a zprovoznění, provoz a údržbu potřebných větracích prvků (Zdroj: norma DIN 1946-6 2019-12).
Větrání přitom musí fungovat nezávisle na uživatelích, tzn. i v době jejich nepřítomnosti.
Kritéria pro projektování a dimenzování mají zajistit přívod dostatečného objemu čerstvého vzduchu do obytných prostor. Při plánovaném obývání je takové větrání potřebné z hygienických a zdravotních důvodů. Příslušné požadavky se vztahují jak na celou užitnou jednotku, tak i na jednotlivé místnosti.
Dle normy DIN 1946-6 je třeba doložit čtyři úrovně větrání pro zajištění dostatečné výměny vzduchu za různých podmínek užívání. Ty byly definovány na základě zkušeností a výsledků zkoumání budov. Čtyři úrovně větrání vycházejí z charakteristických způsobů chování uživatelů. Podle normy se nejprve rozlišují čtyři úrovně větrání z hlediska jejich intenzity. Různé úrovně větrání přitom klasifikují výkonnost větracího systému. Pokud vzduch prostupující netěsnostmi budovy nestačí k odvětrávání vlhkosti, musí projektant stanovit technická opatření pro zajištění ventilace.
